Jak to začalo

Po dlouhém váhání, přípravách a pochybnostech jsem se rozhodla udělat ten první krok. Krok k samostatnosti, k sobě, k cestě, po které chci jít. I když začátek této cesty byla již první myšlenka a pocit, že to je to pravé. Pocit nadšení, vzrušení a vášně. Je to něco, co naplnilo mé srdce. Moje zážitky ze tmy jsou velmi osobní a některé ani nejdou popsat.

Do pobytu ve tmě jsem si vzala papír a tužku a každý den si napsala pár slov o průběhu pobytu. Zajímavé je samotné psaní po tmě. Papír jsem poskládala do harmoniky, abych rukou cítila řádky. Psala jsem obyčejnou tužkou, abych věděla, že nedošla náplň. O vstupu do tmy a týdenním pobytu jsem po pravdě řekla jen svým nejbližším. Ostatním jsem pravý důvod zatajila. Chtěla jsem tak předejít vysvětlování, výčitkám a strachu o mě.

Před vstupem do tmy jsem si přečetla knihu Život ze srdce a nastudovala nějaké meditace, které jsem chtěla vyzkoušet. Připravila jsem si jídlo (ovoce, oříšky a sladkosti). Zabalila jsem si spacák, tepláky a vyrazila na cestu do neznáma.

"Tak a vše potlačované, popírané a zašlapané do země může ven."

Řízením osudu byl první den pobytu úplněk, to znamená nejvhodnější čas pro půst. Navíc se mi nabídla možnost meditace Požehnání ženského lůna. Vše do sebe krásně zapadá a má to tak být.

"Přijímám vše, co přichází. Jsem šťastná a začínám si plnit svůj sen."